Tak nic nového se neudálo ...

... tedy alespoň né v mé mysli.
Nebyl na to čas.Víkend byl báječný, maminka si to "užívala" i když v sobotu večer to bylo kritické a do rána nebylo klidu.Varná konvice hučela celou noc a jen občas brchlák přehlušil "vaření vody" v těle.Teplota značná, postel mokrá až na podlahu. I to byl důvod úbytku tekutin.Ráno chladné končentiny, jen tělo kolem srdce bylo rozpálené."Soleil" prostoupilo mraky a tak jsem maminku vynesl na zahradu na houpací postel. To si pochvalovala a mysl opět
probudila chmurné nadějě na život.Jájinka vytáhla ze skříně "zakázané" medikamenty a to pro maminku znamenalo úžasné uvolnění od bolesti a
vykouzlený úsměv po celou dobu našeho pobytu.
Vzhledem k nespavosti od čtvrtečního večera jsem po obědě padl do jiné dimenze a o maminku se starala jen Jájinka.Pak se muselo jet do Prahy a tak maminka byla po krátké večeři uložena zpět do postele a vyspávala na "další
směnu"Vzhledem k hokejovému finále byla dálnice značně zaneřáděná, tedy příjezd do Prahy byl pozdní.
Ráno nastavil hlučný telefon nepříjemnou zprávu o nepříznivém stavu maminky, která je přěvážena zpět do nemocnice.Hektický víkend tedy nic v rozhodnutí nepřinesl a v hlavě je stále mnoho otázek kolem případné cesty do jiné dimenze.Pravdou však je, že to je moc povzbudivé. Mít proložený jeden sen dalším. Teď sním o krásném čase s maminkou, ale všichni víme, že brzy tento sen skončí. Proto je nutné se ohlížet po jiném.
V práci už jsem požádal o prodloužené volno. Moc tam v posledních dnech platen nejsem a tak uvidíme, co se posune směrem v před.
Trocha úsměvu na mé tváři kouzlí právě ona myšlenka na nějakou cestu.Buď to ponesu v pohodě a východní cesta guida na tureckých vodách bude zvolena. Jen nevím jak má introventní povaha dnes ponese toliko nutné komunikace se zákazníkem. Starat se o jiné životy není asi tou správnou cestou současného stavu. Takže v hlavě je i varianta puštěného vodáka k vodě a mácháním o vodní hladinu se posunu směrem na severo-západ.Hamburg? Kdo ví, na moře nejsem schopen plně reagovat. Je tam určité nebezpečí, že za měsíc pádlování nebudu mít chuť objevit skandinávské břehy.Proto volím cestu již zapsanou do plánů mých snů a u Magdeburgu zaberu na pravé straně a svou příď natočím západním směrem.
Stále je vše otevřené, uvídíme jaká bude nálada v den zlomový.

Tak je to na spadnutí ...

... a lovím v hlavě, jakou cestou se dát.

Je čtvrtek odpoledne a za pár okamžiků jedu za maminkou.
Tento víkend mám na to, abych vše důkladně propočítal a zvolil vhodnou destinaci svého výletu.
Jen připomínám, že tato cesta byla v plánu v roce dalším, ale né všemu se dá poručit, takže jen využívám případné příležitosti a jdu si pročistit sebe sama.

Cílem této cesty je splnění svého snu a také nalézt své já.
Někde cestou životem jsem ztratil humor a nadhled nad životem a pomalu se ze mne stává chléb, který již něco pamatuje a na tom slunku se z něho stává "suchar"

Uvidíme co se bude po neděli

Krásný víkend

Pepek